Takže ahoj všichni. Jsem moc ráda, že Vám zase po týdnu můžu přinést nový rozhovor a tentokrát s úžasným českým autorem Martinem Lavayem. Martin se pořádně rozepsal a já se mohla dozvědět spoustu nových věcí o jeho životě i knižních oblíbencích. Strašně moc děkuju za poskytnutí odpovědí k mým zvídavým otázkám a za možnost rozhovor udělat.

1. Zajímaly tě záhady už odmalička?

Jasně. Vyrůstal jsem totiž na ostrově, v domě obkrouženém ze všech stran řekou Volyňkou ( ve Vimperku na Šumavě ) a s klukama a holkama jsme už jako prckové pořádali dobrodružné výpravy po i proti proudu a hledali vzácné diamanty: barevná sklíčka ze skláren. Později mě samozřejmě začali zajímat okatí a slizcí návštěvníci z hvězd, chlupatí yettiové a další strašidla.

2. Proč si se rozhodl psát zrovna literaturu faktu? Chceš čtenářům ukázat věci, které nejsou uplně logicky vysvětlitelné?

Nejdřív jsem napsal román : Kniha zázraků ( o chlapíkovi, který si v Praze u Karlova mostu vykračuje po hladině Vltavy a turisté i televizní štáby jsou z toho naprosto paf ) a pak jeho pokračování, druhý román Trubač ( o zvláštním zatroubení a uspání lidí na plateně Zemi) a jednu útlou humoristickou knížku Houpačka. K literatuře faktu jsem se dostal až po nich a kupodivu má největší úspěch. Zkoumat tajuplné věci, nacházet nové souvislosti  a důkazy je super, je to myslím sen každého zvídavého a je mi ctí, pohybovat se někde vpředu a razit cestu do nových, zatím neobjevených tajuplných světů.

3. Prošel sis těžkou cestou než sis našel svoje nakladatelství?

To je myslím příběh s povzbudivým začátkem pro ostatní. Dopsal jsem první rukopis ( Knihu zázraků ) a snažil se být důkladný: odeslal jsem ho najednou do 43 nakladatelství. Teď už vím, že se to nedělá, že je to trošku i neslušné a solidnější je oslovit nakladatelství postupně ( což ale šíleně dlouho trvá ), ale měl jsem úspěch. Odpověděli mi z menšího nakladatelství Akcent v Třebíči  a moji první knížku vydali. Byť v nejmenším možném nákladu, jako paperback a s minimální propgací. Ale knížka vyšla a jsem za to ochotným a vstřícným nkladatelům v Akcentu vděčný. Další dvě knihy jsem vydal jako e-booky na internetu v nakladatelství Bezvydavatele.cz, což je myslím ten nejlepší tip pro všechny začínající píšící - takhle to jde nejsnáze, i když je to s oslovením čtenářů opět ošídné. No  a nakonec mi vyšly dvě knížky v renomovaném nakladatelství XYZ-Albatros. S luxusními korektorskými, grafickými i jinými službami i se skvělou propagací v médiích. Ńam.

4. Jezdíš na knižní akce? Kde máš šance potkat se se svými čtenáři?

Překvapení - zatím jsem byl jen na jediné knižní akci: čtenářském srazu Irenky z Knihánkova a... byl to báječný zážitek. Je skvělé poznat na živo lidičky, kteří vidí svět podobně jako vy a mají stejné zájmy. Knižní akce a srazy vřele doporučuji.

5. Jak dlouho sis načítal informace o záhadách o kterých píšeš, jak dlouho si tyto informace sbíral? :)

Dloooooouho. Například knihu Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? jsem psal tři roky od rána do večera ( a po nocích se budil a kontroloval, jestli v koupelně není nějaká mrtvola ). Ponořil jsem se do neznámých vod, luštil staré ruské texty, třídil stovky faktů a objevoval nové a nepoznané. Třeba, že vrazi podle starých pověr vypichovali svým obětem oči, aby na sitnicích mrtvých nezůstal jejich obraz (brrr) a nebo, že první kovové lyžaské hůlky spatřily světlo světa v roce 1958 a nejznámější mansijské domorodé hudební skupiny se jmenují H-Ural a Stín emigranta. Materiály zatím k poslední knížce, Měsíční šachta, jsem dokonce sbíral prakticky celý život, hledat nejtajuplnější slovenskou jeskyni mě bavilo právě už odmalička. A tak jsem za poslední dva roky při psaní hodně potápěl do svého archivu ( mimochodem, rekord při klasickém potápění mám rovné dvě minuty pod vodou ).

6. Čteš beletrii? Baví tě?

Baví. Stavím ji dokonce mnohem výš než literaturu faktu. Každý autor beletrie je stvořitelem zcela nového světa, absolutním vládcem příběhu s vlastními pravidly, zákonitostmi, zvraty, překvapeními... A to je hodno obdivu. V poslední době se mi třeba líbil román Temná hmota od Blake Crouche, o chlapíkovi, který se ocitá ve stále stejné a přece pokaždé jiné realitě. Knižka připomíná legendární film Na hromnice o den více. Líbil se mi i román Vášeň pro broskve, české spisovatelky Věry Chase: bizarní výlet do podivuhodných světadílů Dekadence a Konvence. Už jste třeba zažila, aby si s vámi vaše šaty a boty povídaly? Co naopak paradoxně příliš nemusím, jsou severské detektivky. Úchylné vraždy, temná atmosféra, spiknutí proti hlavnímu hrdinovi... Jsou si často hodně podobné. Myslím si, že je to módní záležitost, mně se líbí novátorské nápady.

7. Jsi v kontaktu s jinými autory knih? Máš mezi autory přátele?

Mám, jsem za to moc rád, to je právě to skvělé, co přináší psaní a sledování novinek ostatních: že se člověk seznámi s inspirativními lidmi. Už jako kluci jsme si posílali desítky ručně psaných časopisů ( Sopka a Šedý přízrak ) s kamarádem z bytu od naproti, Petrem Gajdošíkem, který byl loni nominován na cenu Magnesia litera ( za knihu o režiséru Františku Vláčilovi ). Co se týče záhad, kamarádím například s Jardou Marešem, Alešem Česalem, Otomarem Dvořákem, Jitkou Lenkovou, Milošem Jesenským. Báječná je ale i veselá tlupa ilustrátorů dobrodružných knih a sběratelů obrazů mistrů, která se několikrát ročně schází v Muzeu Zdeňka Buriana ve Štramberku. Na večerní povídaní a šílené noční chrápání kolegů ve vrátnici muzea se nedá zapomenout.

8. Zajímá mě tvoje oblíbená kniha a proč sis vybral právě ji :)

Psst, to je tajemství. Mám ale samozřejmě rád to nejlepší z nejlepšího ( kdo by neměl ) . Čtu rád ty nejkrásnější pohádky s kouzelnými ilustracemi novátorských ilustrátorů a ilustrátorek, české i zahraniční komiksy ( Thorgal...), básně ( teď třeba Puškinova Eugena Oněgina v luxusním překladu Josefa Hory, s ilustracemi Josefa Lieslera ) , dobrodružné knížky, cestopisy, moderní thrillery, psychologické romány, klasiku a samozřejmě literaturu faktu. Nedávno se mi z literatury faktu líbil třeba Tajný život stromů od Petera Wohlbena a aktuálně mám v plánu se začíst do Deníků Johna Dee - alchymisty Rudolfa II., který se prý s pomocí černého zrcadla uměl přemisťovat v prostoru i čase...

9. Čeští a slovenští autoři, názor na dnešní literaturu a dva oblíbence :)

V poslední době se mi líbil sci-fi román Propast času, od Romana Bureše: mládá dívka se probudí v podivně jiném okolí Českých Budějovic v Jižních Čechách a díky svým schopnostem a inteligenci se stává vůdčí osobností nového světa. A líbila se mi i autobiograická novinka mé sestřičky, Kateřiny Karolové: Já doktor(in). Přestěhovala se stovky kilometrů daleko, začala pracovat jako specializovaná dětská lékařka v jednom městě v Německu a o pak svých drsných i hřejivých zážitcích napsala knihu. O cestě do neznáma a ubytování v domě, který připomínal středověký hrad ( kdy byl jedním z majitelů milý výstřední vynálezce ) , o prvních přešlapech s technickou němčinou, uznání kolegů i záchraně třiceti dusících se šedivých dětí... Mimochodem, je fajn mít současně báječnou sestřičku i doktorku. Čeští autoři píší, čtou se, a to je dobře.

10. Co říkáš na celkovou českou knižní komunitu a čtenáře :)

Stručně: Jupíííííí! Tohle seskupení je skvělé. Je to pohlazení po duši, křídla pro další let vzhůru a vpřed.. Jsme národ, který stále píše i čte. Jsem na to hrdý.

Na závěr Vám přináším uplně úžasnou koláž, kterou Martin k rozhovoru vyrobil a já mu jsem moc vděčná :)